Bláznivé ministerstvo = bláznivý stát ?

Už tomu bude asi tak. Vypadá to, že žijeme v bláznivé době, v bláznivé zemi, kde nám jako důležité úřady slouží bláznivá ministerstva. Člověk si někdy říká, že se asi už sám zbláznil, když si tak občas čte o tom, co se na ministerstvech děje bláznivého...

Tyto pocity ve mně vyvolal naposledy článek o tom, že ministerstvo práce a sociálních věcí žádá od matky postiženého chlapce vrátit dotaci na nákup auta. Důvodem tohoto požadavku ze strany MPSV je skutečnost, že byl vůz zakoupený z dotace matce ukraden. A jelikož tedy přestal sloužit svému účelu, ministerstvo žádá od ženy dotaci zpět. Nepřijde vám to jako bláznivé?

Mně tedy rozhodně ano. V zemi, kde se dotace dostávají k politikům a jejich kamarádům, aby si mohli zakládat či rozvíjet nebo inovovat svůj vlastní byznys, stavět hotely, wellness centra, bobové dráhy a podobně, v zemi, kde se nehorázně na dotacích obohacují lidé, kteří rozhodují o jejich přidělování.

Nehorázně bláznivé. Bláznivě nehorázné. Neskutečné. Podle sdělení tiskového oddělení MPSV se prý měla paní pojistit proti krádeži, vandalismu a živelným pohromám. To může říct jenom skutečný blázen nebo reprezentant bláznivého úřadu. Nebo někde, kde mu takové bláznivé prohlášení projde. Kde by žena s postiženým synem vzala několik set korun na pojištění vozu a proč by si vůbec měla pojišťovat vůz pořízený z dotace právě proto, že se jedná o sociální případ? Nemohlo by to naopak zajistit přímo ministerstvo, aby případně nepřišlo o svých „investovaných“ 180.000 Kč a aby mohlo v případě krádeže nebo vandalismu žádat po pojišťovně náhradu škody?

Vždyť žena utrpěla škodu hned v několika ohledech. Přišla o auto, kterým vozila postiženého syna k lékaři. V autě byl navíc speciální kočárek pro syna, který byl tedy také odcizen. A nakonec jí ještě dorazí blázniví úředníci ministerstva, kteří postupují podle nařízení či podmínek udělení dotace, která sepsal jiný blázen. Není toho trochu moc?

Tak jen doufám, že se najde na MPSV přeci jenom někdo normálně uvažující, komu to celé nakonec připadne jako absurdní. Žena by rozhodně neměla vracet peníze za něco, co jí bez jejího zavinění někdo ukradl. A stydět by se měl i zloděj, který ukradne auto, ve kterém najde kočárek pro postižené dítě. Předpokládám, že kočárek někde vyhodil a ojeté auto prodal za pár tisíc na náhradní díly.

Jak říkám, je cosi bláznivého v některý lidech a úřadech naší země...