Jako jízda na horské dráze

10. 12. 2021 8:08:08
V přímém přenosu právě na kanále jedna ve formátu HD vysílají...moje střeva. Téměř rychlostí světla proniká endoskop naprosto neomylně mými útrobami a zarazí se až po 90 centimetrech, když jen jedním očkem nakoukne...

...do tenkého střeva. Tady jízda končí, a kdyby to bylo jenom na mně, mohlo by se rychle zase zpátky a šmitec. Tak snadné a jednoduché to však není.

Zpět na samý začátek. Po týdnu s dietou mě čeká poslední fáze v podobě očišťování střeva v lékárně vyzvednutým rozpustným přípravkem. Preparáty mají různá roztodivná jména, ale jedno společné. Musíte vypít litry vody nebo čirých tekutin a k tomu hnusný, ve vodě rozpustný prášek. Nebo dostanete přímo roztok, jehož chuť ve vás však v každém případě budí pocity nelibé, nepříjemné, leč maximálně potřebné. Střevo je totiž nutné vyčistit, aby vyšetření vůbec mělo naději na úspěch. A tak několik nekonečně dlouhých hodin pijete, běháte na wc, opět pijete, potlačujete zvracení, bojujete s bolestí břicha a zase běžíte, pijete. Když už toho máte dost, dáte si pauzu a pak ještě jednou dokola. Zabere to všechno dohromady asi 10-12 hodin, ale když se to udělá dobře, stojí to vážně za to. Ale o tom až později.

Takže místo obvyklé noci strávené pod peřinou v posteli sedím v křesle, popíjím mnoholičný lektvar, zapíjím to připravenými čirými tekutinami dle návodu (jablečný džus, voda, ovocný čaj). A běhám, i když to není úplně závod s časem. Dost prostoru a ticha na přemýšlení o tom, jaké to za pár hodin bude. Přiznám se, že i myšlenky na storno celé této povedené akce mojí hlavou několikrát proběhly. Nad ránem je moje vnitřní nastavení naprosto odlišné a ukončit nebo zrušit to rozhodně nehodlám. Nemohu tam nejít poté, co jsem tohle všechno vykonal, zažil a obětoval. Jsem nyní zcela znavený, vyčerpaný, bolavý po přibližně dvaceti neúprosně dlouhých posezeních na záchodovém prkénku, kdy už je utírání velice nepříjemné a jsem nadmíru vděčný, že mám děti, protože díky tomu naše domácí toaleta disponuje vlhčeným toaletním papírem. Rozhodně zapomeňte na jakýkoliv sebevíce hebký několikavrstevnatý toaletní papír. Nic takového. Pokud máte bidet, tak žádné utírání, rychle pod vodičku. Pokud nemáte, tak vlažná sprcha po každé potřebě, anebo vlhčený toaletní papír (samozřejmě ten typ, co je k přírodě laskavý a je možné jej vhodit do toaletní mísy).

Po třech hodinách spánku je hlava schopná myslet na jediné. Představuji si nedokonale ohebný nástroj, jak proniká bezbolestivě do mého konečníku, pokračuje nepozorovaně a tiše do mých útrob, a než si uvědomím, že se něco děje, je po akci. Problém je, že moje kriticky přísné já si neumí představit situaci, ve které bych o tom nevěděl, bylo by mi to příjemné či alespoň neutrální, a prostě by to sice bolelo, ale tak nějak normálně, snesitelně, jinými slovy tak akorát. Nic takového jsem nikdy v zadku neměl, asi jako většina z nás. Vize tedy selhávají. Nevidím to, neumím to procítit. Takže to zase zkouším jinak ve snaze přiblížit se realitě, rád bych nebyl naivní ani vyděšený, chvilku pročítám diskuse (ale vy to prosím nedělejte), až nakonec musím konstatovat, že prostě nevím. A nebudu to vědět, dokud to nezažiji. Na vlastní řiť. Úleva ovšem s tímto zjištěním nepřichází, naštěstí mám nadupaný program. Chci se samozřejmě po průjmové noci celý pořádně umýt, chci mít dost času případně ještě posedět na prkénku (protože nevíte, jestli už je proces čištění u konce, nebo ve vás stále něco bublá k odložení). Připravuji doporučenou lehkou svačinu do batohu, lahev s vodou, něco na čtení (kdybych dle instrukcí pro pacienty skončil na dospávacím lůžku), papírové kapesníčky, kdyby se mi chtělo pak někde v ústraní plakat. A teplé ponožky!

Čas běží. Po koupeli v horké vodě (rozhodně doporučuji, jelikož to příjemně nahřeje vaše břicho, což je v tento moment jeden z mála balzámů, který si můžete dopřát, navíc případné přebytečné uschované větříky jsou přirozeně vypuzeny ven, člověk trošku spočine a na tři vteřiny se uvolní) se oblékám, řádně navoním, na krk věším křížek od mnichů z Jericha a kontroluji čas. Zbývá mi 40 minut do kolonoskopie. Za hodinu už budu v tom, nebo spíš něco bude ve mně a já s tím budu ze všech svých sil bojovat. Rozhodnuto. Jdu na to. Po této noci musím projít očistcem, který sice vypadá jako pořádná prdel, ale není vyhnutí. Není mi do smíchu. Svižným tempem na tramvaj, za 25 minut jsem tam (prosím, taky to tak udělejte). Získanou čtvrthodinu, o kterou jsem přišel dříve, jsem využil k preventivní návštěvě veřejného WC, kde jsem vykonal poslední malou, leč nezbytnou potřebu.

Na dveřích obvyklý nápis: „Neklepejte, nezvoňte, sestra pravidelně vychází.“ Třeba na mě zapomenou, nejsem v systému a bude klid. Jen vteřina a už slyším svoje jméno. Informovaný souhlas jsem vážně nečetl (ačkoliv to považuji za chybu, v této situaci nicméně pochopitelnou), protože to nebylo v mých mentálních silách (vy to zkuste, ale myslím, že to nedáte a jako já to třesoucí se rukou šmahem podepíšete). Hlava to nechtěla číst, protože převážil pocit, že určitě nebudu nic z toho, co podepsalo tisíc lidí přede mnou, rozporovat nebo se o něco hádat či snad s něčím nesouhlasit. Nicméně je to špatně, možná by stálo za to, kdyby to bylo člověku posláno předem do emailu nebo předáno do ruky ve chvíli, kdy se s několikaměsíčním předstihem objednává. Takhle umím nazpaměť všechny pokyny pro přípravu, ale nevím, co všechno se může stát a s čím jsem souhlasil. Slyším doktora, jak říká sestře, že už mě můžou zavolat. Pohledem sklouznu směrem k chodbě a schodům, po kterých jsem vyšel před chvílí do prvního patra. Ještě by to šlo, úniková cesta je volná, ale kdepak. Já se přece rozhodnul a tu přípravu, co mám za sebou, nemohu zahodit. Nechci to v žádném případě v nejbližší době absolvovat znovu.

„Dobrý den, tady se nám svlékněte a nandejte si šortky. Jo, ta díra patří dozadu.“ Tak na jednu stranu nic moc outfit (na pláž byste takhle asi jít nechtěli), ale na druhou stranu jsem rád, že do jámy lvové nevstupuji zcela nahý. Zůstalo mi triko, křížek z Jericha schovaný pod trikem, šortky s dírou na správném místě a teplé ponožky pro horské vůdce (prosím, všichni si je nyní dejte do kolono-batohu, mohou to být jakékoliv teplé ponožky, nejlépe nějaké pletené od babičky, opravdu teplé, co vám nožky zahřejí). V místnosti je z pochopitelných důvodů chladno, hraje hudba, a dokonce pustili telku. Jenomže program je tady jenom jeden a není to Netflix. Měří se tlak, tep a saturace. Tlak mám vysoký a tep asi dvojnásobný oproti normálu. Saturace 99 procent. Lékař to bez jakékoliv známky překvapení roboticky zapisuje do počítače. Milá sestřička si mě měří pohledem a pak konstatuje: „Jste sice pěkně udělanej, ale pro jistotu vám dám toto.“ Obepíná mě vzápětí takovým tím pásem, co si berou vzpěrači před svými pokusy, akorát tento je na suchý zip. Jestli jsem doteď vypadal jako Batman, tak teď s přiškrceným pasem jsem jako Arnold. Cítím se dobře, akorát se v tom špatně dýchá. „To máte proto, abyste měl střeva pěkně zmačknutá u sebe,“ vysvětlila mi ta milá paní sestřička (mimochodem moc důležité, když ze tří lidí u vašeho vystrčeného řitního otvoru alespoň jeden člověk normálně a klidně mluví, reaguje, vysvětluje).

První otázce pana doktora jsem nerozuměl (začíná mi nějak hučet v uších, nebo je to tou hudbou?), druhou otázku jsem pochopil až napodruhé. „Doprovod?“ Ne, žádný nemám. „Vy nemáte doprovod?“ Ne. „Já jsem vám ovšem v rámci edukace před výkonem výslovně doporučil přijít s doprovodem,“ uzavírá tento nepříliš příjemný úvod pan doktor. „V tom případě vám nedám ani tu injekci, po které by vás to nebolelo, ani tu, co hradí pojišťovna, a celé byste to prospal, ale mohu vám nabídnout jen ten rajský plyn, za který se připlácí, a na oplátku vám mohu slíbit, že budete cítit úplně všechno.“ Ano, moc děkuji, ten si rozhodně prosím a rád si připlatím (vy si připlaťte taky, jmenuje se to Entonox a určitě nebudete peněz litovat; tady to stálo 1000 Kč, ale už za 5 minut bylo jasné, že to byla dobrá volba). Pokud chcete uklidňující injekci + nezbytný doprovod, určitě je to taky dobrá možnost, jenom potřebujete někoho, kdo vás povzbudí tím správným způsobem, a taky to zvažte, protože vás to pak vyřadí na 24 hodin z normálního provozu. Ono to všechno v těch střevech stejně pak přijde k sobě, jen se to odsune na později (jako odbourání panického strachu však může dobře fungovat, ale může samozřejmě přijít i zklamání, jako například u zubaře, když se nepočká, než to začne pořádně působit). Ovšem já to nevyzkoušel, takže nevím. Pan doktor ještě prohodil něco v tom smyslu, že tedy dobrá, jak jako chce panáček, že tedy na to jdeme naostro. Já už naostro byl, takže mi to nepřišlo jako nová informace. Naštěstí vjemů kolem bylo příliš mnoho a vlastně mi to ani nevadilo. Samozřejmě bych možná ocenil nějaká slova útěchy či povzbuzení ve stylu „to půjde, to dáš, když nemůžeš, tak přidej či něco podobného“, ale na druhou stranu, bez okolků jdeme na to. To je fér. Na rovinu. A začínáme... A žádná rovina, přátelé, jedeme z prudkého kopce, připoutejte se.

Začátek byl nejhorší. Je to nové (jako všechno, co je poprvé) a je to zvláštní. Předmět je měkký, takže žádný strach z nějakých ostrých hran. Není to v průměru široké, takže řešit, jestli se to tam v pohodě vejde, je zbytečné. Vejde, krásně, hladce. Jede to jako na horské dráze. Jedna zatáčka, druhá zatáčka, otočka a o něco výše. Čím prudší ohyb střev, tím větší tlak a čím více vzduchu, tím více citlivosti. Rozhodně od začátku myslete hlavně na svůj dech a dýchejte (mimochodem, ten rajský plyn je možné kombinovat s uklidňující injekcí). Pokud budete mít Entonox, tak budete ochotně dýchat, ale je hrozně důležitý hluboký vnitřní nádech a pomalý výdech, nikoliv rychlé dýchání jako u porodu. Tohle je prostě jiné (nerodil jsem, ale z pohledu toho dýchání by tady rychlý dech myslím tolik nepomohl). Rajský plyn funguje účinně jenom pár minut, ale je to ten rozhodující čas. Zvyknete si právě za těch pár minut na ten neobvyklý pocit, na úroveň té bolestivosti a také na to, že po krátkém náročnějším zatočení přichází vždy úleva a relativní pohoda. Jakmile to máte zažité, je to opravdu jako na horské dráze. Na chvilku máte dokonce čas se rozhlédnout kolem, a já měl to štěstí, že na televizi zavěšené přímo nade mnou zrovna na kanálu 1 závodník s kamerou na řídítkách hbitě a neohroženě projížděl tunel pomalovaný červenými čarami (asi grafity nebo runy, nevím). V tunelu byly kluzké pasáže, kterým se jezdec mistrně vyhýbal, a po nějaké době najednou z té rychlé jízdy přichází docela prudké zpomalení. Záhyb do tenkého střeva je přestup na vedlejší kolej. Takže vystupovat. Velmi opatrně překonat překážku. Chvilku to trvá, ale ano, jsme tam. Na konci cesty, dál to nejde.

Cesta zpět by mohla být rychlejší a veselejší, ovšem není tomu tak. Při návratu se v každé části trávicího ústrojí totiž zastavuje a odebírají se vzorky. To už jsem byl plně při vědomí a užíval si zajímavý program v TV naplno. Z pohledu kameramana vyjíždí pravidelně malé kleštičky, které se otevřou, jemně uchopí, uštípnou a pošlou expresní poštou někam pryč. Celkem 12 zastávek na cestě domů. A šup a žuch a žbluňk, konec. Cítím, jak mě ten neúprosně dlouhý šlahoun opouští. Přichází úleva. Jo, je to za mnou. Zvládnul jsem to.

Tlak klesl pod normál, srdce mi téměř nebuší. Saturace 97 procent.

V tomto stavu beztíže mě napadlo zeptat se pana doktora, zdali bylo moje střevo dobře očištěné, ale spolknul jsem to. I když mě to hrozně zajímalo. Nevypadalo to, že by si chtěl povídat. Chápu to. Někteří pacienti se pak vyptávají, chtějí si povídat. A na chodbě už čeká další natěšený výletník. Ale pro pacienta je to podle mého názoru důležité, a ačkoliv se o tom pořád mluví i píše, praxe ve zdravotnictví bývá většinou jiná. Přístup k pacientovi, pár slov podpory nebo smysluplně příjemně podané informace, toho se většinou nedostává. A je to škoda. Rozumím, že na to není čas, ale po takovém intimním zážitku, jako je kolonoskopie, by člověk hodně rád odcházel s nějakou přidanou hodnotou. Musel jsem se spokojit s tím, že jsem to dal. S tím vnitřním klidem, který mi to přineslo. A to důležité mi řečeno bylo = výsledky budou za dva týdny. Nezmařil jsem přípravu a absolvoval jedno z nejobávanějších vyšetřeních, co se o něm na internetu píšou doslova horory (prosím vás, nečtěte to).

Dle Bostonské škály (BBPS), která zaznamenává kvalitu přípravy pacienta před kolonoskopií (jinými slovy to, jak dobře bylo vaše střevo vyčištěné), jsem získal hodnocení: 3-3-3. Tedy maximální počet bodů. Až se budete chystat vy, myslete na dobré věci a soustřeďte se na to, co je pozitivní. Mít dobře očištěné střevo, což znamená týden jíst jenom bílé pečivo, pacholíky, kaše a pít čaj, ovocné šťávy bez dužiny a vodu, a poté správně užít projímadlo (vždy aplikujte ve dvou dávkách, tj. s větší časovou prodlenou mezi první a druhou dávkou s tím, že s popíjením čistícího roztoku skončíte cca 4-8 hodin před výkonem), je totiž základ úspěchu. A první stavební kámen dobrého pocitu poté, až bude tahle jízda na horské dráze za vámi. Držím vám všem moc palce! A dejte mi vědět, jaké hodnocení BBPS jste z vaší zprávy vyčetli vy!!

Shrnutí pravidel podle mojí osobní zkušenosti:

  1. Nečíst žádné diskuse na internetu o kolonoskopii a nedívat se na žádná videa na toto téma.
  2. S přípravou začít týden před termínem kolonoskopie přizpůsobením jídelníčku (poctivě, neboť ve střevech zůstane pak každá jednotlivá maličkost, každé semínko, které sníte nad rámec bezezbytkové diety – já jedl bílé rohlíky bez jakéhokoliv posypu, bílé řecké jogurty s medem, poslední 3 dny místo jogurtů jen pribináčky, loupanou dobře uvařenou rýži, vařené kuřecí maso, bramborovou kaši, a pil jsem vodu, čaj a jablečný džus bez dužiny a den před vyšetřením jsem už nejedl raději vůbec nic, jen celý den ještě před přípravou hodně pil).
  3. Nepijte kávu s mlékem (pokud bez ní nemůžete fungovat, tak jenom jedno instantní kafe den před vyšetřením bez mléka, s cukrem, a pak už ne). Aspoň 24 hodin před vyšetřením to vydržte.
  4. Připravte si s předstihem „kolono-batoh“, do kterého si dejte teplé ponožky, náhradní kalhotky/trenky/slipy, lehkou svačinu (rohlík, banán, vodu), nějakého oblíbeného plyšáka nebo maskota tam šoupněte taky (ideální oblíbený ochranný přívěšek na krk, který pak schováte pod tričko, aby vám ho nechtěl někdo sundat), kupte si v drogerii cestovní balíček vlhčeného toaletního papíru a přidejte papírové kapesníčky i něco na čtení (nevěřím, že si budete číst, ale je příjemné s sebou něco takového prostě mít).
  5. Určitě si dejte čas na pročištění střeva ve dvou dávkách, byť téměř všechny návody umožňují vypít přípravek téměř nebo zcela naráz, případně s pauzou jen 1-2 hodiny. Spočítejte si to tak, abyste měli mezi dávkami dost času (třeba alespoň 4-5 hodin). Takže začít včas nebo jako já tomu prostě věnujete téměř bezesnou noc – vrátí se vám to v dobrém a v dalších dnech to spokojeně dospíte).
  6. Při pití lektvaru, který si připravíte, mějte po ruce všechny čiré nápoje, které doma máte, je moc příjemné to kombinovat podle momentální chuti v ústech. Je dobré střídat obyčejnou vodu se sladkým čirým džusem, občas sáhnout po ještě trochu teplém černém čaji apod. Po nějaké době už nemáte chuť na nic, ale více možností je prostě lepší. Udělejte si někde doma na celou dobu očisty příjemný pelíšek s polštářem a dekou, knížkou nebo si k tomu pusťte hezký film, obklopte se rozmanitými nápoji a nechte otevřené dveře na WC (já mám 3 děti, takže jsem shledal noc jako ideální čas, neboť jsem měl záchod jenom pro sebe a nikdo mi ani jednou nezaklepal na dveře, že se mu taky chce).
  7. Předtím, než vyrazíte z domova na vyšetření, si s časovou rezervou dejte horkou vanu nebo sprchu, je to skvělá příprava a výborný relaxační počin před bojem. Dělejte všechno před vyšetřením s časovou rezervou, ať můžete být v relativním klidu a pohodě. Při stresu z toho, že nestíháte, hlava může začít panikařit a přemýšlet překotně také o tom, co vás vlastně čeká a jaké to bude.
  8. Na cestu se vydejte alespoň s 20minutovou rezervou, to znamená, že na místě budete cca 15-20 minut předem. Tento čas využijte na návštěvu WC v zařízení, kde se vaše akce odehrává (bez ohledu na to, jestli se vám chce, jděte). Je to lepší než sedět v čekárně, koukat na dveře, na které se nesmí klepat, nebo sledovat ostatní pacienty, kteří mohou být v různém psychickém rozpoložení (pokud nečetli tento můj článek, nejsou tak dobře připraveni jako vy – ba co hůře, možná četli hojné internetové diskuse na toto téma).
  9. Domluvte si s sebou jako doprovod někoho milého, kdo vás má rád, a zároveň někoho, kdo má čas tam s vámi opravdu být. Někoho, kdo nebude koukat na hodinky, nebude celou dobu na mobilu, bude mlčet, když to bude potřeba, a mluvit, když budete chtít. Pokud nikoho takového nemáte nebo se toho vaše drahá polovička bojí více než vy, jděte do toho sami. Ten pocit vítězství, kdy to zvládnete samostatně, je k nezaplacení.
  10. Připlaťte si rajský plyn, neváhejte. Pokud jste přišli sami, je to váš jediný spolubojovník na bitevním poli. Váš bílý kůň, na němž projedete společně ohněm, aniž by vás plameny byť jen nepatrně ožehly. Pokud si dáte injekci, počítejte s tím, že jistý pocit nepohody a mírné bolesti přijdou se zpožděním, třeba až budete doma. Při rajském plynu máte víceméně jistotu, že vaše pocity při odchodu z ordinace nebudou nabývat na intenzitě a nijak zásadně vás nepřekvapí. Bude vám už jenom lépe.
  11. Při akci rozhodně celou dobu pravidelně hluboce dýchejte do břicha. Hodně vám pomůže, pokud budete sledovat obrazovku. Kdyby se vám program nelíbil, zkuste si vybrat něco jiného, třeba se můžete zaposlouchat do většinou pouštěné hudby nebo myslet na něco opravdu pěkného (zkuste zavřít oči).
  12. A nakonec, to nejdůležitější pravidlo ještě jednou: Nečíst před akcí žádné diskuse na internetu o kolonoskopii!

Přeji vám hodně sil, hodnocení BBPS za 9 bodů, a nám všem dobré výsledky histologie!

Autor: Jaroslav Kysilko | pátek 10.12.2021 8:08 | karma článku: 39.30 | přečteno: 8068x

Další články blogera

Jaroslav Kysilko

Pomáhat a chránit znamená stát a koukat?

Každé ráno všedního dne chodím s mými malými dětmi do školy, a protože mám děti tři, je to už pěkná řádka let, co pravidelně během školního roku chodíme stále stejnou cestou, vždy kolem času 7:30.

4.5.2022 v 9:39 | Karma článku: 32.28 | Přečteno: 1353 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.37 | Přečteno: 677 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.40 | Přečteno: 2403 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 305 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 219 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 284 | Diskuse
Počet článků 229 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3111

Ženatý táta 3 dětí, kriticky uvažující o smyslu života, o směřování lidské společnosti, o nepochopitelné absenci dobra, o nesmyslnosti častopřítomného zla, o hledání cesty...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...