A rozdíl v tom, jestli se kouří slušně či bezohledně, je veliký. Předpokladem pro „slušné kouření" je uvědomění si faktu, že bychom tím, co děláme z vlastní vůle, neměli omezovat práva druhých. Pevným základem je pak přesvědčení, že by se lidé navzájem k sobě prostě měli chovat slušně a ohleduplně. Pokud si kuřák přizná, že při činnosti, kterou provozuje, vzniká jistý kouř a s ním spojený zápach, může se opět svobodně rozhodnout, jak s tím naloží. Pokud si je schopný uvědomit, že ne každému musí být cigaretový kouř a zápach příjemný, a tím méně těm, kteří nekouří, má nekuřák a tedy i naše společnost téměř vyhráno.
Základní znaky, podle kterých můžeme odlišit slušného kuřáka od bezohledného:
-
slušný kuřák si dává pozor na to, aby kouř z jeho cigarety nesměřoval do obličeje kohokoliv jiného
-
ohleduplný kuřák nekouří na místech, kde se kouřit nesmí
-
slušný kuřák dává pozor, aby žhavý konec jeho cigarety neohrožoval ruce kolemjdoucích ani vlasy a obličeje malých dětí
-
ohleduplný kuřák si nezapálí cigaretu ve chvíli, kdy u společného nebo blízkého stolu v restauraci někdo právě jí oběd nebo večeři
-
slušný kuřák neodhazuje nedopalky (ani dopalky) po zemi, ale do odpadkového koše
-
ohleduplný kuřák nekouří nikde tam, kde jsou nablízku malé děti, případně těhotné maminky (a to ani v restauraci či jiných prostorech, kde je kouřit dovoleno)
Ohleduplné kouření sice neřeší všechny problémy a rozpory mezi kuřáky a nekuřáky, ale zcela jistě je takový přístup lepší, než vzájemná lhostejnost a přezíravost mezi oběma ostře vymezenými tábory. Všem zúčastněným by mělo především záležet na tom, aby se nám společně dobře žilo a dýchalo na jedné modré planetě.
